O nominaci na cenu Oscar se Německo uchází s novou, výpravnou adaptací literární klasiky Na západní frontě klid. Válečný film natočený v Česku měl premiéru na torontském festivalu, teď je k vidění na Netflixu.
Hrdinou knihy Ericha Marii Remarqua z roku 1929 i snímku režiséra, producenta a spoluscenáristy Edwarda Bergera je mladík Paul Bäumer za první světové války. Jinak ale novinka s předlohou nakládá dost volně. Bere si některé klíčové scény, avšak základ doplňuje o jiné pasáže i směřování.
Hoch plný vlastenectví se s kamarády a spolužáky nadšeně hlásí do německého vojska, načež pozná hrůzy válečné mašinerie s krysami, jedem yperit, nabroušenými polními lopatkami a armádní hierarchií.
Na rozdíl třeba od filmu 1917 tvůrci nevolí perspektivu, kdy by se připoutali k jedné postavě. Ukazuje to už úvod. Vidíme hromady mrtvol v měsíční krajině zákopové války. Neznámý pěšák sbírá vojenské známky padlých a prostřílené uniformy následně putují do prádelny, ke švadlenám, až se dostanou k novým odvedencům.
Mezi nimi je i Bäumer doufající, že za pár týdnů "vítězně domašíruje do Paříže", proti které Německo válčí. Namísto toho protagonista zažije smrt kamarádů i devastaci své "generace, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům", jak zní motto knihy.
Výpravný film protahuje příběh až do konce konfliktu v roce 1918. Jeden z nejznámějších německých herců současnosti Daniel Brühl ztvárnil ministra Matthiase Erzbergera, který podpisem příměří z Compiègne fakticky ukončil krveprolití. Generálové mu to ale měli za zlé. Rozhodnutí jednoho z nich ve snímku způsobí exemplárně zbytečnou smrt.
Po figuře, jako je Erzenberger, v knize nejsou ani stopy. Erich Maria Remarque se diplomatickými jednáními ani velením nezabýval, měl jinou perspektivu.
Na západní frontě klid bylo zfilmované už dvakrát, poprvé roku 1930 krátce po vydání, podruhé Delbertem Mannem roku 1979. Tento snímek, natočený mimo jiné v Mostě nebo Karlových Varech, dosáhl na Zlatý glóbus. Proč tedy světoznámý román adaptovat potřetí, výrazně se od něj odpoutat, a přitom se dál zaštiťovat jeho jménem? Dvaapadesátiletý režisér Berger, podepsaný pod seriály Deutschland 83 nebo Patrick Melrose, argumentuje tím, že obě verze natočili Američané, kdežto ta jeho je první německá. Což ale samo o sobě nezaručuje kvalitu. Při sledování filmu narůstá podezření, že důvody k zachování názvu byly i marketingové.
Snímek pracuje s motivem blížícího se příměří, které ale pro konkrétní vojíny nemusí nastat dostatečně brzy. Tím se novinka ke své škodě podobá oscarovému 1917. Jeho režisér Sam Mendes pojal válečný film jako specifickou jízdu natočenou sice ve více záběrech, ale umně pospojovanou tak, aby vytvářela dojem jednolitého toku obrazu.
I to bylo problematické, protože ekvilibristika kameramana Rogera Deakinse zastínila podstatu věci. Na západní frontě klid má ale větší problém - špatnou dramatickou strukturu.
Podíváme-li se na začátek adaptace z roku 1930, najdeme motto knihy rozšířené o konstatování, že pro ty, kteří jí čelí, smrt není dobrodružstvím. A tím pádem by jím neměl být ani příběh.
Právě to demaskuje nový film jako spektákl, který sice přináší protiválečné poselství, ale postrádá ochotu vzdát se dobrodružných momentů ve prospěch čistoty pojetí. Chybí také emoční hloubka. O hrdinových kamarádech nevíme takřka nic, utkví snad jen Kat, který jej provází nejdéle a dostane alespoň nějaký prostor.
Ostatní tváře jsou zaměnitelné, takže když je zoufalý Paul Bäumer hledá v zákopech, nejsme schopni je rozpoznat, a tím pádem ani litovat, nebo se o ně s protagonistou strachovat. Představují jen položky na bojišti, od prvního záběru posetém mrtvolami.
Bäumera oproti románu zase nevidíme v psychologicky nuancovaných scénách. Především při dovolené, kdy v knize navštěvuje rodinu a rodné město, vyrovnává se s reakcemi okolí, cítí, jak se jeho život nenávratně proměnil. Tyto působivé pasáže scénář zcela eliminoval.
O debutujícím sedmadvacetiletém Felixi Kammererovi v hlavní úloze je tak těžké říct, jestli bude výrazným hercem. Jako Paul Bäumer nepůsobí falešně, ale také se nemá kam vyvíjet, když to nedovoluje scénář.
Stejně tak mizí titulní "klid", lakonicky vyjádřený závěrečnými větami knihy, jedinými napsanými ve třetí osobě. Válka je hrozná, protože odlidšťuje. Nová adaptace je také hrozná, protože deficitu lidskosti nedokáže vzdorovat humanitou ve smyslu nuancované psychologie.
Po formální stránce nenabízí Na západní frontě klid ani obrazové detaily v roli synekdochy, tedy vypovídajících detailů zastupujících celek, které vždy zdobily silné protiválečné příběhy. Bergerův snímek se soustředí na intenzivní záběry v širokoúhlém formátu.
A postupně se bohužel demaskuje jako filmařská příležitost, které se lépe než režisér chopili autoři a autorky výpravy, kostýmů či masek. Jsou mezi nimi Češi: štáb pracoval mimo jiné na pražském Barrandově, v Roudnici nad Labem, Postoloprtech nebo Benátkách nad Jizerou.
Komentáře
Okomentovat